11.
kapitola
Zákon, milost a život
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Vertikální osa propojující strom ŽIVOTA v pozemském ráji
se stromem ŽIVOTA v nebeském Jeruzalémě
určuje trvalou základní orientaci v procesu proměn v dějinách spásy.
A tak lidé víry docházejí požehnání spolu s věřícím Abrahamem.
Gal. 3:6-9
Zákon a proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží
a každý si do něho vynucuje vstup.
Luk. 16:16
Melchisedechova kolmá osa stabilně a trvale propojuje NEBE se ZEMÍ.
Abrahamova víra i Mojžíšův zákon stabilizují orientační osu pro výsadek Božího syna.
Bez nich by ho svět nemohl rozpoznat a spasení by se nekonalo.
Křesťané žijící v Kristově identitě by už měli lépe rozpoznávat
v čem je ŽIVOT (Duch Boží) a v čem je SMRT.
12.
kapitola
Ježíš je všemi duchovními věcmi
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Je-li jaká duchovní „VĚC“ ve vesmíru, a je z nebe a ne z temnoty,
je vždy věcí „živou“, neboť pochází od Živého Boha Stvořitele.
Všechny tyto věci proto nutně souvisí přímo
s osobou živého Ježíše Krista.
Až když se Kristus sám stane naší trpělivostí,
pak teprve zvítězíme nad svou netrpělivostí
a můžeme jít dál a pozvat Ježíše do další neproměněné oblasti svého života.
Kdo je v Kristu, je v jeho těle (církvi)
a týká se ho celé jeho POZEMSKÉ DÍLO.
Avšak v kom žije Kristus, má v sobě jeho život
a již vstoupil do jeho „NEBESKÉ IDENTITY“.
Víme přece, že starý člověk v nás byl spolu s ním ukřižován, …
Řím. 6:6
Naše zkřižování spolu s Kristem,
je relativně snadno srozumitelná teleportace
duchovních VĚCÍ z minulosti do přítomnosti.
Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu.
Kol. 3:3
Tuto teleportaci z budoucnosti (z NEBE) už možná každý nepochopí tak snadno,
ale je to také z Písma a podle Boží vůle.
Je to nástroj k naší nutné proměně v nebešťana.
A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost,...
Řím 5:20
O postmoderní tzv. „identitální panice“ lze dnes říci totéž, co Písmo říká o hříchu:
„Tam kde se dnes stále více rozmáhá identitální panika,
tam se tím více začne uplatňovat a prosazovat identitální jistota v Kristu.“
13.
kapitola
Desatero
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Desatero není zdrojem věčného života
Desatero kopíruje ohradu ztraceného ráje,
ale strom života uprostřed ráje nahradit nemůže.
V pozemském ráji byl jádrem Strom života,
v Izraeli hora Sijón
a v Jeruzalémě chrám se svatyní svatých a schránou úmluvy.
Zákonictví vytváří církvi i celému světu překážku,
kterou nikdo není sto překonat.
Lidská duše v nové identitě Ducha svatého
by se ochotně měla nechat postupně proměňovat,
neboť v NEBI bez této proměny nemůže přebývat.
Kdo je v Kristu, je spasen, ale to ještě neznamená,
že už je také vnitřně proměněn.
Ježíš nám již teď nabízí některé ochutnávky z naší vlastní budoucnosti v nebi,
ze které už teď můžeme čerpat jako z bezplatné nebeské hypotéky.