20.
kapitola
Zbožnost prakticky
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Ne jenom chlebem bude člověk živ,
ale každým slovem, které vychází z Božích úst.
Mat 4:4
Zrovna když jsem nahlas vyznával z Písma:
„...kdo mi může říct: neber to do rukou...“(Kol. 2:21)
tak mi Pán řekl potichu do mysli:
„Tužku!“
Toto jediné slovíčko
pak zcela změnilo mé veškeré další celoživotní nasměrování.
Písmo je kvůli hříchu jediným komunikačním kanálem
mezi NEBEM a ZEMÍ,
mezi Bohem a člověkem.
Bez hříchu člověk v ráji Písmo nepotřeboval,
neboť Boha vnitřním zrakem viděl a jeho přítomnost bezprostředně vnímal
a mohl s ním komunikovat kdykoliv, přímo a nerušeně.
21.
kapitola
Zbožnost v procesu proměny
HLAVNÍ MYŠLENKY:
To, co se v křesťanství všeobecně nazývá „znovuzrozením“,
je technicky vzato teprve „početím“ v tomto procesu duchovní proměny,
neboť jde zatím jen o počáteční přijetí Ducha svatého,
který v nás teprve tento proces zažehne.
Mezi početím a narozením dítěte je také jisté časové rozpětí,
ve kterém probíhá přirozený proces růstu zárodku.
V duchovním životě je to stejné,
je třeba se nejprve znovuzrodit
a pak procházet přirozeně nadpřirozeným
procesem proměny.
Jsme proměňováni od slávy k slávě a přes rozličné zkoušky,
které na nás přicházejí,
jakoby se s námi dělo něco divného.
Může vznikat mnoho nedorozumění
i zklamání,
když si neuvědomíme dostatečně přesně svou aktuální situaci v tomto procesu proměny
a nárokujeme si na sobě
nebo i na druhých okamžité dosažení absolutních výsledků.
Máme-li jen dvě úrovně identity
– Buď a nebo –
(buď jsi pod zákonem nebo pod milostí), vzniká antagonismus (nesmiřitelnost)
a ten ruší jakýkoliv proces přechodu.
Zařazením třetího levelu
– plnost Kristova charakteru,
do kterého je třeba postupně vrůstat, vzniká proces
a tím jsou zároveň rehabilitovány i ty počáteční dobré skutky podle Desatera Božích přikázání,
neboť už nejde o trvalý stav a jeho vyznání,
ale o proces růstu ke konkrétnímu cíli.
Trojí stádium v proměně housenky:
Housenka má od Boha úkol plnit pouze vyživovací funkci, motýl rozmnožovací.
Kukla je naopak výrazem skončení s jakýmkoliv výkonem
a naprostého sebevydání se k Boží proměně.
V křesťanství probíhají s člověkem dvě proměny současně vedle sebe jakoby v zákrytu:
Proměna očistná – z hříchu do svatosti
a zároveň proměna původní
– z pozemšťana v nebešťanana (jako nutnost na základě Bohem stvořené odlišnosti ZEMĚ a NEBE).
Boží milost k odpuštění a očištění od hříchů skrze Kristovu krev
nám pouze poskytuje
novou příležitost nastoupit tuto
v ráji ztracenou proměnu,
nikoliv plnohodnotně nahrazuje.
