36.
kapitola
Nový metapříběh lidstva
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Původní proměna pozemšťana v nebešťana
byla bezkonkurenčně nahrazena jinou proměnou:
„z hříchu do svatosti“.
Je snad hřích naším jediným důvodem k proměně?
Ani z pozemského ráje nevedla přímá cesta do NEBE
bez proměny,
čili bez jedení ze Stromu života.
Původní proměna člověka je a vždy byla možná pouze bez hříchu.
Housenka není obrazem hříšníka
a motýl není metaforou morálně polepšené housenky.
Je daleko spíše něčím jako housenčím andělem.
Zdrojem obživy housenky je LIST (země),
pro motýla je jím KVĚT (nebe)
Kukla se postí,
ona je tím přechodovým stádiem proměny.
Z celého příběhu lidstva rázem zbylo jen:
housenka (pozemský život),
kukla (rakev)
. . . . a ???.
Sen o davu pomatených housenek
Vlaky se proměnily v housenky a celá planeta v hlávku zelí.
37.
kapitola
Adamův hřích
HLAVNÍ MYŠLENKY:
Adamův hřích zasáhl celý svět ztrátou pevného spojení nebe a země.
Nikdo jiný už nemůže zhřešit znovu stejným způsobem jako Adam.
Za následky Adamova hříchu,
tj. za to, že Boha již nelze přímo vnímat
i z nemožnosti lidstva tvořit živé společenství
nikdo netrpí pocitem viny,
ani z toho nemusí činit pokání,
tj. vyznat před Bohem jako svůj osobní hřích.
Něco takového jako kolektivní vědomí viny za Adamův hřích neexistuje.
(Existuje však kolektivní zástupné vyznávání hříchů svých předků.)
Žádná jiná mláďata po porodu nekřičí tak jako lidská.
Možná nás tím křikem evangelizují:
„Jak tu můžete vydržet, vždyť tu vůbec nemáte Boha!
Okamžitě mě šoupněte zpátky!“
